DEN 1. |
Vyjeli jsme z místa určení ve 23.45. Venku byla tma. To chci zdůraznit, protože v průběhu dalšího týdne už jsme ji neviděli, byť jsme tomu zpočátku nevěřily. Při cestování nám nechybí i určitá míra komfortu - máme s sebou malou elektrárnu – invertor na 230V (měnič) napětí připojený na prodlužku, do které jsme střídavě mohli zapojovat veškeré nabíječky. |
Hned ze začátku cesty jsme cestou do Brna před Ivančicemi narazili na špatně pochopitelnou objížďku a nabrali z úvodu cesty jemné zpoždění. Vše však nakonec dopadlo dobře, a tak jsme dále pohodlně z Brna pokračovali na Ostravu. Poslední jsem registrovala odbočku na Kroměříž a pak už se probudila až v Polsku kolem půl čtvrté. |
V šest hodin jsme přivítali krásné ráno v Czestochowe a vybrali z bankomatu 50 zlotých (300Kč) pro uspokojování našich nenadálých potřeb a zdárný průjezd Polskem. Dotankovali jsme na Lotusu za 5,53 PLN/l a následně si v osm hodin dali za 7,90 PLN kávu na Shellce. |
„Ať už jsme z toho zasranýho města pryč!“ podotkl během průjezdu města Lodž, Pavel. Neustále jsme museli nepochopitelně zastavovat na červenou, stát v kolonách, kroužit po městě díky šílenému značení sem a tam (navigace nám byla k ničemu!), nemluvě o šílené kvalitě vozovky napříč celým městem. |
 V 9. 30 jsme se dostali konečně na luxusní dálnici A1 – směr Gdaňsk. Fádní, ale luxusní. Ovšem ještě půlka Polska před námi… Po sjezdu z dálnice u Gdaňsku jsme zaplatili mýtné 29,90 PLN. Proběhla první hygiena na další pumpě Shell, tentokráte už poblíž letiště v Gdaňsku. Poté jsme zamířili na ono letiště, kde jsme obhlédli naše zarezervované a snad i spolehlivě hlídané parkoviště na soukromém dvorečku jednoho u mnoha tamních domků. Když jsme se ujistili, že vše klapne, ve zbylém čase jsme zamířili k moři. Před třetí hodinou jsme záměrně dorazili k Baltu na nejsevernější bod Polska, kde jsme z důvodu deště a náhlé bouře jen velmi krátce navštívili Gwiazdu Polnoci – monument, poukazující na tuto skutečnost. To jsme ještě netušili, co nám tato bouře dále způsobí. Krom monumentu jsme tak místo krásného výhledu na Balt shlédli pouze moře v bouři.
|
Jen tak pro zajímavost - po cestě zpět do Gdaňsku jsme v 15:49 dosáhli 1000. kilometru naší cesty. To bylo ve městě Gdynie, kde jsme se bavili jako děti, co se sotva naučily číst, tím, že jsme komentovaně četli všemožné vtipné nápisy – např. ODPADKI a BOTI ! Rovněž jsme zjistili, že máloco je v Polsku starší než my. Ještěže jsme přijely – kousek historie  |
 V 16.10 jsme byli zpět v Gdaňsku u letiště. Na parkovišti jsme uspořádali náš mega kufr a Pavel nás odvezl na letiště. Pak jel zaparkovat auto, načež jej obsluha parkoviště zavezla zpět na letiště. Už v hale jsme zjistili, že máme dost času, protože letadlo má díky probíhající bouři nad Baltem více než hodinu zpoždění.
|
 Máme za sebou odbavení zavazadla – 30, 7 kg – slušný výkon  Limit je 32kg. Tomu říkám využití! Pak jsme odbavili sebe a prošli rentgenem. Musela jsme si sundat belt, takže mi málem spadly kalhoty. Pavel i boty. Prošli jsme však v pohodě a šli se trochu ovonět do duty free shopu. Použila jsme oblíbený Chanel No.5 Pak jsme si koupili něco k pití do letadla a následně čekali na zpožděný nástup na palubu růžového WizzAiru.
|
 Avizované zpoždění letu bylo nakonec skutečností. Nicméně nástup do letadla proběhl na jedničku. Ač se všichni lidi nahrnuli před nás do fronty, nakonec jsem chytla jedno z nejlepších míst a mohla si let náležitě užít. A byla to bomba! Vše bylo naprosto OK. Žádné nepříjemné pocity. Líbilo se mi úplně všechno – start, let i dolet. Neměla jsem žádné předem avizované problémy. Úžasný byl vzlet a možnost pozorovat vzdalující se krajinu. Z výšky i Polsko bylo hezké. Pak jsme vyletěli nad mraky a bylo to opět úžasné. Připadala jsem si jak v Antarktidě. Bílo – modrá, krásné slunce. Jak Anděl Páně – to byla má další myšlenka. Mraky a polární krajina se průběžně měnily.
|
 Když jsem se náležitě pokochala a pohledy začaly být fádní, mohla jsem se věnovat i interiéru letadla. Otestovala jsem i záchod. Na zpáteční cestě z WC jsem si vzala od Móni foťák a ponoukla ji, aby si přesedla za námi, neb původní Polák nevydržel. Těžko říct co. Asi jsem při svých prožitcích prvního letu byla poněkud bezprostřední Měla jsem však skvělé místo u dvou okýnek před křídlem letadla, takže jsem se mohla dále nejen kochat, ale taky v pohodě fotit. Přílet byl opět fascinující. Norská krajina byla „lehce odlišná“ od té polské.
|
 Vystoupili jsme z letadla a pak už šlo vše ráz na ráz. Náš very heavy kufr jsme vyzvedli bez poškození a pak asi hodinu čekali, než Pavel přiveze z půjčovny very funny car – našeho průvodce pro dalších 5 dnů po Skandinávii. A přivezl fiátka 500 – taliána s úchvatným designem – retro styl s naprosto technicky dokonalým vybavením. Jeho vzhled a červená barva nám asociovala vzpomínku na Saxanu a papeže.
|
Na letištním WC jsme ještě načepovali studenou vodu, kterou jsme později použili nejen na pití, ale i na čištění zubů. O pár kilometrů dále jsme si pak v Trondheimské zátoce (GPS 63.413973,10.799943)  našli místo ke stanování, které už sice obýval jeden Slovinec s karavanem, ale to nás nezaskočilo. Rozložili jsme bivak vedle - v závětří za ohromným kamenem. Stan HUSKY nezůstal nic dlužen kvalitnímu renomé naší expedice. Je taky úžasný. Postavily jsme ho, zatímco Pavel instaloval ve voze naši elektrárnu a studoval palubní počítač. |
Poté jsme povečeřeli něco málo zásob dovezených z ČR a kochali se půlnočním soumrakem. Díky oblačnosti nebyly červánky vidět, ale i tak bylo po celou noc světla, že by se dalo venku krásně číst. Když začali štípat komáři, zalezli jsme do stanu. Vyspala jsem se nádherně a dnes už je mi líp. |
|
